Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

Ukázky z knížek

 

Prázdninová dobrodružství Knihomily Začtené  
spisov.jpg

Kačenko, vstávej!“ volala maminka na zachumlané klubko, které se odmítalo pohnout. „Vždyť mám prázdniny! Vstávala jsem celý rok do školky, a teď chci spát,“ zavrčela z pod peřiny Kačenka.

 

          Maminka tedy uvařila voňavý borůvkový čaj, vyndala zbytek víkendové bábovky a Kačenku vytáhla z postele: „Já vím, že máš prázdniny, ale už jsme to přece probírali, ne?“

 

          Kačenka se těšila, až skončí školka. Chodila tam sice moc ráda, měla ve třídě Myšek kamarádky a tu nejhodnější paní učitelku Slávku, ale hrozně se těšila, jak pojedou s mámou k moři, a taky na výlet do hor, kde by zažila spoustu dobrodružství, viděla by jeskyně a vodopády a hlavně by nebyla doma! Jenže pak jí máma řekla, že je jí to moc líto, ale že letos se nikam nepojede. Prý až za rok. Musí totiž pomáhat v knihovně. Kačence to připadalo hrozně nefér. Když má každé dítě prázdniny, proč by je nemohli mít i dospělí? A hlavně! Proč to má odnést ona? Vůbec tomu nerozuměla. Vždyť jí to přece slíbila!
            Zkrátka to vypadalo, že Kačenku o prázdninách nečeká nic dobrého. Bude se nudit buď doma, nebo pojede k babičce Jíře……..
……  Jak tak Kačenka listovala a přemýšlela, co všechno zažijí obyčejné knížky, dostala se až k regálu, u kterého bylo prázdno. Nacházely se tam staré knihy postupně vyřazované z knihovny. Byly velké a těžké, obálky měly z látky i z kůže a voněly úplně jinak než ostatní knihy. Byla z nich cítit moudrost. Kačenka si vzala schůdky, pomocí kterých knihovnice dosáhnou i do horních polic, a vyšplhala o něco výš, aby si mohla všechny ty knihy prohlédnout. Vytáhla jednu obzvlášť tlustou. Byla tak těžká, že se na schůdkách zakymácela, div, že nespadla. Položila bichli na stolek a otevřela ji. Jen co v ní zalistovala, písmenka v knize se začala rozpíjet, stránky se samy obracely a Kačence se točila hlava, jakoby se ocitla uprostřed tornáda.
„Co se to děje?“ vykřikla tak hlasitě, že musely všem návštěvníkům knihovny prasknout bubínky, ale ti se ani neotočili. Vůbec Kačenku neviděli. Z knihy najednou začal stoupat prach, shlukoval se do různých obrysů, pak se zase rozvířil a nakonec se z něj stala žena. Byla poměrně vysoká, hubená, na očích měla obrovské brýle a vlasy v drdolu. Tvářila se přísně a Kačence připomínala její sousedku, ta ale určitě nevylezla z knížky.
„Ach,“ povzdechla si paní, „ty se nudíš, že? Nechápu, jak se někdo může nudit v knihovně.
V dalších kapitolách se dozvíme, jaké je to být cukrářem, záchranářem, kastelánem, maminkou na rodičovské dovolené, ošetřovatelkou v ZOO, manažerem … a také jak s Knihomilou našly zatoulané slony, … a jak už má zase Knihomila svou knihu.

 

Pohádky s vůní purpury

Jak Petřík našel dárek

             Do Vánoc zbývalo už jen maličko a Petřík šel s maminkou ze samoobsluhy, kde byli koupit skořici, aby si měli čím posypat voňavý vánoční štrúdl. A jak tak šli, zaslechl Petřík takové jakoby pofňukávání. Rozhlížel se, ale nic neviděl. To byla asi nějaká kočka, řekl si a šel dál. Jenomže se ukázalo, že to žádná kočka není, že je to malý balíček, který leží u kraje chodníku, balíček ve zlatavém papíru se zelenou mašlí!
darek-cb.jpg……………
Už skoro usínal, když si všiml, že za oknem, úplně nahoře na obloze něco bliká. Řekl si, že asi letí letadlo a chtěl zavřít oči. Jenže ono to blikalo stále víc a blikalo to přímo na Petříka! To už mu nedalo, vstal z postele a šel k oknu. Otevřel ho a když se podíval nahoru, uviděl blikat krásnou malou hvězdičku, mrkala na něj jiskrným okem a smála se. Petřík se na ni také usmál a hvězdička zašeptala:
„Ahoj Petříku,“ a jak to zašeptala, pohladil ho po tváři vítr, který vůbec nebyl studený jak by před Vánoci měl být, ale krásně hřál, aby to pohlazení bylo příjemné.
                                                                            ………………
 
Pohádky s vůní purpury
Jak starý rok přece jen skončil
 
     Malá Kačenka stála u okna, a dívala se ven a zamyšleně si kroutila pramínek vlasů. Maminka si toho všimla a řekla si:
„Ajaj, naše Kačenka zase o něčem dumá, budu se jí muset zeptat,“ a také se jí hned zeptala, to je vždycky nejlepší. Kačenka jí pověděla, že neví, kam jde starý rok, když skončí a co s ním bude a také, že neví, jak to ten starý rok vlastně pozná, že už má skončit. A jestli prý to ví maminka, nebo někdo jiný jestli by to mohl vědět?
…………
              Rok sklopil hlavu a zase začal pobrekávat:
„Já nechci skončit. Já nechci zůstat tady, protože se bojím, že na mě všichni buď zapomenou, nebo budou nadávat.“
Kačenka se ale zasmála:
„Jak by na tebe mohl někdo nadávat? Vždyť letos bylo krásně,“ a rok se na ni podíval a opatrně se zeptal:
„Opravdu?“
Kačenka kývla hlavou:
„Opravdu.“ Pak vzala ze stolu hromádku fotografií, posadila se na postel a začala ukazovat:
„Podívej, tady jsem byla v létě na výletě, to ti byla paráda, určitě chci výletovat zase. A tady, tady jsem dostala k narozeninám nové kolo, jezdila jsem na něm, dokud nenapadl sníh, to jsem ho potom musela vyměnit za sáňky, ale už se na něj zase těším.“
            Rok se začal usmívat, něco takového se moc dobře poslouchalo a pobízel Kačenku, aby vyprávěla dál.  ………………..novy-rok-cb.jpg
Pak si ale všiml budíku na stole a vykřikl:
„Jejda, to je hodin, budu se muset jít chystat!“
Kačenka ho doprovodila ke skříni a na rozloučenou mu ještě zašeptala:
„Však tu s námi budeš až do půlnoci, to se taky počítá,“ a rok se zase usmál a zamával, potom se zavrtal mezi oblečení a zmizel.
…………………
V knížce najdete ještě další krásné vánoční pohádkové příběhy a obrázky. 
 

Lesní tajemství

Proč se houby schovávají

     Jedno krásného podzimního dne se Kačenka vydala s dědečkem Karlem a babičkou Alenkou na procházku do lesa.

     Chodili tam často, v létě na lesní ovoce, na podzim sbírat houby a na jaře bylinky, které, jak říkává babička Alenka, se musí sbírat hned z kraje jara, když jsou mladé, aby měly ty nejlepší účinky. No jo, babičky vědí, která bylinka pomáhá na všelijaké neduhy a kdy má největší moc.houby--2-.jpg

Kačenka se na vycházky s nimi velmi těšila, děda Karel jí vyprávěl o lesních skřítcích a jiných bytostech lesa, o které se stará paní Příroda ……………

………….. „Dědo, dneska bych chtěla najít obrovský hřib Pravák! S kloboukem velkým jako talíř!“, povídala Kačenka dědovi. „No tak to musíš mít oči na šťopkách!“, odvětil jí děda Karel a potutelně se usmál. „Abych ti ho třeba nevyfoukl!“ 

Jedna borůvková

Jednoho letního dne chtěla Kačenka babičce udělat radost a vydala se do lesa nasbírat jí plnou misku borůvek.

Les nebyl daleko, byl prakticky hned za brankou a Kačenka tam chodila od malička. Věděla, že když se bude držet cestičky, nic se jí nemůže stát. ................

………. „Kačenko, víš, cos dokázala? Tys osvobodila všechny dětičky, které zlá Vranina za ta léta uvěznila, aby se mohly vrátit domů k rodičům. Teď už bude les bezpečný a nikdo nebude děti lákat na otrávené borůvky. Ty jsi kouzelná dívenka Kačenko“, řekl děda Karel a vzal Kačenku domů. boruvky--6-.jpg

Tam jim babička upekla parádní koláč z borůvek, které Kačenka nasbírala, a veselili se celý večer.

A co se stalo s tou zlou paní? Že by konečně zmizela a už se neukázala? Kdepak.

V lesích je stále a je potřeba si na ni dávat velký pozor. Rostlina, ve kterou ji Kačenka začarovala, se jmenuje Vraní Oko, a protože je v ní jen zloba a hořkost zlé sestry Vraniny, je prudce jedovatá.

Zjevuje se u borůvčí a na okrajích lesa, aby zmátla všechny, kteří se chtějí nabažit dobrých borůvek, ale sladkost borůvek nemůže nic nahradit.

Proto až uvidíš v lese tuto rostlinu, netrhej ji, ale zazpívej té zlé babizně nějakou hezkou písničku, protože tím ji potrestáš úplně nejvíc.